Poselství od Boha či ďábla. Jak si lidé odedávna vykládali sny a čemu věřili?

Sny byly odedávna opředené tajemstvím. Lidé si je vykládali různě, svou velkou úlohu měly u přírodních národů, kdy indiáni věřili, že skrze sny k nim promlouvají duchové. To, že sny mohou i léčit, dokazovali moudří šamani, kteří s nimi pracovali. Napříč časem však bylo na sny nahlíženo různě: pokud nebyly poselstvím od Boha, tak zaručeně od ďábla. Často ale zůstávaly opomíjeny a jejich poselství nikdo nerozuměl. Tradiční snáře se sice pokoušely rozluštit snovou symboliku, ale dnes nám spíše přemíra negativních významů ve starých knihách nahání hrůzu. Poselstvím snů se ale zabývali mnozí filozofové, učenci i spisovatelé, kteří si je dokonce zapisovali. Jak se měnil pohled na sny v průběhu času? 

Zdroj foto: Pixabay

„Sny pouhých lidí nebyly by zapsány v písmo svaté, kdyby velké tajemství, jež v budoucnosti vyjeviti se mají, nebyly jimi předpovídány.” (sv. Augustin)

Magický význam snů

Pohled na sny v různých dobách vždy odpovídal tehdejšímu myšlení a korespondoval s převažujícími náboženskými, celospolečenskými a kulturními vlivy. V prvotních společenstvích sny měly spíše magickou a věšteckou funkci. Lidé věřili, že skrze sny získávají rady, pomoc a informace od různých duchů či božstva. Proto si lidé snů vážili a věřili jejich magickému poselství. Už od starověku byla snům věnována velká pozornost, která je patrná také v Bibli ve Starém zákoně. Sny uměly léčit nebo zahánět zlé duchy, pomáhat lidem s rozhodnutím, která lidem umožňovali dobří duchové. Kromě toho antičtí nebo renesanční umělci hledali ve svých snech inspiraci k tvorbě životních uměleckých děl, učenci a vědci zase dostávali odpovědi na své otázky a sny jim tak pomáhaly realizovat nejrůznější objevy a vědecké poznatky.

Ve středověku byly významné sny s mystickým poselství, ovšem nesměly se tvářit jako pokušení či poselství od ďábla. Velký vliv náboženství vymýtil víru v magickou moc snů. 

Doba osvícenského racionalismu zase přinesla materialistický pohled na sny a jejich význam v rámci fyzického těla, bez mystického přesahu. Tehdejší učenci věřili tomu, že sen pouze odráží fyzický stav našeho těla, například předpovídá nemoc, ale nemá žádné hlubší duchovní poselství. Teprve s příchodem psychoanalýzy ve 20. století se začaly sny vykládat na symbolické rovině. 

Královská cesta k poznání nevědomí

Významnou postavou v přístupu ke snům byl bezesporu psychoanalytik Sigmund Freud (1856–1939), který zastával názor, že sen pomáhá lepšímu zvědomování nevědomých obsahů a tím přispívá k tomu, aby si člověk dokázal vyléčit svá traumata z dětství a dokázal se postavit vnitřním konfliktům. Proslavil se také svým reflektováním iracionálních a především pudových složek s častým odkazováním na lidskou sexualitu. Podle Freuda jsou sny „královskou cestou – via regia – k poznání nevědomí”, jak se s oblibou cituje. Právě podle Freuda je ve snech možné všechno a  projevují se především pudové obsahy, které bychom v realitě potlačili s tím, že takové chování není vhodné. Ve snech pak často odpadají obranné mechanismy, proto můžeme prožívat naprosto cokoliv, bez kontroly mysli. A zatímco Freud řešil pudy a všechno tělesné a sexuální, Carl Gustav Jung (1875–1961) vsadil na transcendentní a mystický přesah snů a zohledňoval existenci individuálního a kolektivního nevědomí. Jeho archetypy ve snech dodnes ukazují spoustu moudrosti, navíc Jungova analytická psychologie se také věnuje práci se sny, aktivní imaginaci a nacházení cesty člověka k sobě samému, tedy individuaci. Moderní výklady snů často pracují s metodami, které přirovnávají situace a především prožitky ve snech k tomu, co člověk prožívá v realitě, anebo zohledňují případné potlačené strachy, traumata, nevhodné myšlenky a pocity, které se ve snech hlásí o pozornost. Sny samozřejmě mohou předvídat i budoucnost, anebo upozorňovat na blížící se nemoc, mohou nás ale i léčit a pomáhat zpracovávat nežádoucí obsahy mysli. 

Nevěřte starým snářům

„Máš-li živý sen a domníváš -li se, že něco znamenati musí, poruč celé své konání Bohu a spoléhej na Něho; modlitbou pak obrať se k nebesům, aby všecko zlé od tebe odvrátila.” (farář Bartoloměj Anhorn 1674 ve Storchově snáři) 

Pojďme se nyní podívat, jak na sny nahlížely staré snáře a jak si lidé kdysi vykládali sny. Prvotní snová symbolika byla zaznamenána v tradičních snářích, které lidem přinášeli odpovědi na jejich otázky týkající se snů. Dnes již ale nemůžeme brát staré snáře vážně, protože ve většině případů snící pouze straší a poukazují na negativní významy mnoha snových symbolů. I když vycházejí z moudrosti našich předků, je třeba především zohlednit to, že sny mají individuální význam pro snícího a nelze všechny snové symboly vykládat stejně. Zatímco dříve bychom se ze snáře nejspíše dozvěděli, že například svatba ve snu znamená smrt, dnes takovému významu naštěstí nevěnujeme příliš pozornosti. Svatba ve snu pak může znamenat opravdu ledacos, od touhy po vdavkách, po zpracovávání traumatu zpackané svatby, problémů v partnerských vztazích až po stres z přípravy skutečné svatby v realitě. 

Pokud se ve vaší rodině traduje konkrétní význam snového symbolu, v tom případě je třeba ho brát vážně. Existují zažité snové symboly, kterým lidé věří a výklad takové symboliky skutečně funguje, může jít například o kalnou vodu předpovídající nemoc, výkaly znamenající štěstí či výhru v loterii, nebo třeba vypadané zuby upozorňující na opravdu vážné nepříjemnosti. Pro zajímavost se podívejme na některé významy snových symbolů ze Storchova egyptsko-perského snáře, který u nás vyšel poprvé v roce 1888. Jak je vidět, většina těchto symbolů nikoho zrovna nepotěší, čísla se mají symbolicky vázat k daným slovům:

Nevěstu objímati, štěstí 80.

Nevěstu krásnou a bohatou dostati, otcova nebo matčina smrt 2 61 84.

Nevěstu omdlévající viděti, překvapení 26 54 87.

Ženiti se ve snu, nemoc 64.

Hovno (lejno) člověčí, neštěstí 9 43 66.

Hovno nalézti, zklamání 15 31.

Hovnem se mazati, budeš potupen 19 75.

Lucidní snění Emanuela Swedenborga

A co hlubší historie a konkrétní přístup významných osobností ke snům? Sny zkoumal třeba už Platón či Aristoteles, filozofové Arthur Schopenhauer, Immanuel Kant, René Descartes, nebo významný švédský mystik Emanuel Swedenborg (1688–1772). Ten si své sny dokonce zapisoval do deníku, tehdy ale ještě netušil, že jednou vyjdou knižně. Tento původně vědec, a později mystik, byl všestranně nadaný a v podstatě geniální, zanechal po sobě nejen spoustu pozoruhodných spisů, ale i vynálezů. Proslavil se mimo jiné také tím, že komunikoval s duchy i anděly a zprostředkovával jejich poselství nebo pomocí nich dokázal hledat ztracené předměty či se předem dozvědět o událostech odehrávajících se na jiných místech. 

Po Swedenborgově smrti jeho stoupenci – swedenborgiáni založili Novou církev a začali překládat a vydávat jeho rozsáhlé dílo. Tak se do světa dostal i jeho Snář, v němž nechybí ani intimní zápisky erotických snů. Tento deník ale dokazuje, že Swedenborg svým snům věnoval velkou pozornost a sám si je vykládal. Protože byl velmi zbožný a míval své mystické vize, považoval sny za poselství od Boha, znamení, pokárání nebo třeba svody od ďábla, a velmi zodpovědně a přísně přistupoval k jejich vlastnímu výkladu, kterým se pak ve svém životě řídil. 

Jeho sny mu někdy splývaly s realitou a denními vizemi, také spal velmi dlouho, až dvanáct hodin denně. Proto byl jeho snový svět tak bohatý a můžeme se domnívat, že jeho sny byly lucidní (vědomé) či astrální. Stručně vysvětlím, že lucidní snění probíhá v REM spánkové fázi, kdy snící vědomě tvoří svou snovou realitu nebo se cíleně pohybuje mimo prostor a čas. Tyto sny jsou velmi živé, dotyčný má pocit, že je při plném vědomí, ale záhy například zjistí, že může levitovat nebo se přenášet myšlenkou, což jej utvrdí v tom, že spí. Po probuzení jsou tyto sny dobře zapamatovatelné a často přinášejí cenná poselství. Swedenborgův Snář mapuje autorovy soukromé deníkové zápisky z let 1743–1744. Například tyto:           

   Jel jsem na koni povětřím. Vstoupil jsem do všech pokojů, kuchyní i jinam a kohosi hledal, ale nikoho jsem nenašel. Místnosti byly neuklizené. Nakonec jsem byl v povětří uveden do sálu a tam jsem dostal dva krásné chleby a hledanou osobu jsem našel. Zdržovalo se tam mnoho lidí a sál byl uklizený. Znamená to svatou večeři Páně. (...)

22.-23. (července)

   Zdálo se mi, že letím, poměrně vysoko, ale v takovém kruhu, že když jsem se unavil, bezpečně jsem sestoupil.– Spatřil jsem nádherný sál s nákladnými tapetami na stěnách, vše z jednoho kusu. Znamená to to, co jsem předešlého dnes měl na mysli i v srdci, že nechat Krista, aby se o nás postaral ve věcech duchovních i světských, vším jest.

  Viděl jsem, jak nějaký chlapec utíká pryč s jednou mou košilí, běžel jsem za ním. Asi to značí, že jsem si neumyl nohy. (...)

 23.-24. (dubna), v Leidenu

   Zdálo se mi, že na útěku zápasím s ženou, která mne vozí do jezera a zase ven. Nakonec jsem ji uhodil talířem do čela tak prudce, jak jen to šlo, a stiskl jí tvář, takže vypadala poraženě. Bylo to moje pokušení a můj zápas s myšlenkami, nad kterými jsem zvítězil.

   Zdálo se mi, že říkám interiorescit, integratur, což znamená, že se svými pokušeními niterně očišťuji. 

   Potom mi bylo celou noc diktováno cosi posvátného, co uzavřela slova sacrarium et sanctuarium, svatyně a svatostánek. Zjistil jsem, že ležím v posteli se ženou a pravil jsem: Kdybys byla neřekla sanctuarium, činili bychom. Odvrátil jsem se od ní, ona se rukou dotkla mého údu a ten se zvětšil. Byl větší než kdy předtím, otočil jsem se a pustil se do díla, zkroutil se mi, ale přesto jsem do ní vnikl. Řekla, že je dlouhý, a mne přitom napadlo, že z toho musí být dítě, a dosáhl jsem úžasného vyvrcholení. (...)

Kniha snů Jacka Kerouaca

 Další deník snů, který se dochoval, je z úplně jiné doby. Americký spisovatel Jack Kerouac (1922–1969) si rovněž zapisoval sny, které pak vydal v roce 1960 jako Knihu snů. Je jasné, že toto jeho dílko patří k nejméně srozumitelným, protože se jedná o jeho snový svět, kterému může rozumět jen on sám. Také u Kerouaca je v jeho snovém deníku možné jasně rozpoznat lucidní snění. Jeho život byl velmi divoký, vášnivý, nespoutaný, stejně jako on sám, což všechno lze samozřejmě pozorovat také v jeho snech:

  POPRVÉ---se mi zdálo, jak jsem šplhal po stupňovitým srázu ze svahu na svah a dostal se na vrchol a posadil jsem se, ale když jsem se podíval dolů, najednou se ukázalo, že sráz vůbec není stupňovitej, ale příkrej---ve snu mě vůbec nenapadne, že bych se moh dostat dolů na druhý straně---v tomhle snu, tak jako ve Snech o vejškách, mi záleží na tom, abych se dostal dolů stejnou cestou, kterou jsem vylez, neboli napravil svoje vlastní chyby---a i když vím, že je to sen, trvám v tom snu na tom, že se musím z toho vysokýho srázu, po kterým jsem vylez, dostat dolů---tentýž starej strach mě svírá ve smrtelnejch duševních mukách--- „Ale jestli je to sen, pak sráz není skutečnej,” říkám si „Takže stačí, abych se probudil, & sráz zmizí”---skoro nevěřím, že je to možný,a,rozklepanej, otevírám oči & sen je pryč, sráz je pryč, hrůza je pryč---Tohle je konečně Znamení Buddhova soucitu…

Sny předpovídající budoucnost

A jak se na sny dívali někteří dávní filozofové? Když se na okamžik vrátíme do období starověku, řecký filozof Platón (428 – 347 př. n. l.) sny považoval za projev iracionální pudové přirozenosti, které teprve při interpretaci racionalizujeme a například v jeho dialogu Faidón lze najít význam snu jako hlasu svědomí, který nelze opomíjet. Ve svém dalším díle nazvaném Ústava pak vysvětluje, že sny se člověku zdají podle toho, která ze tří částí duše je zrovna aktivní. Pokud je to žádostivá duše, zdají se žádostivé či vznětlivé sny, jestliže rozumová, pak může člověk v klidu a s rozvahou pozorovat snové vjemy. 

Podle Aristotela (384–322 př. n. l.), který napsal spisy O spánku a snění nebo O snech, pak sny mohou být sny příčinami našeho jednání a mohou předjímat budoucnost. Aristoteles se též nebrání myšlence, že tělo a duše jsou úzce propojeny a že je možné pomocí snů předvídat nemoci, protože teprve během spánku dokáže duše vnímat to, co se s tělem děje. Středověký učenec Tomáš Akvinský (1225–1274) zase ve své Sumě teologické uvádí, že „co obyčejně lidé zakoušejí, je nerozumné popírati. Ale všichni zakoušejí, že sny jsou nějakým znamením budoucnosti. Tedy je marné popírati, že sny mají sílu věštění. Tedy je dovoleno jich dbáti.” 

Zprávy ze záhrobí ve snech

Určitě stojí za zmínku třeba Arthur Schopenhauer (1788–1860), který se nevěnoval pouze snům, ale také spiritismu. Sny považuje za objektivní, probíhající bez našeho subjektivního vlivu, a přirovnává je k šílenství. Sen je podle něj krátké šílenství, ovšem šílenství samo o sobě je dlouhý sen. Schopenhauer ve svém spisku O duchařství také rozebírá podstatu snu, rozlišuje různé druhy snů, uvádí některé zkušenosti ze života jiných lidí a zabývá se podrobně náměsíčnictvím nebo jasnovidnými sny, dokonce i řáděním poltergeistů. Navíc se věnuje i fenoménu, kdy někdo vidí duchy a rozmlouvá s nimi, k čemuž může docházet právě prostřednictvím snů. 

O Schopenhauerově zážitcích s duchy píše v biografické eseji Schopenhauerova vůle americký dramatik a esejista Jack Matthews. Ten vysvětluje, že Arthur měl v dětství velmi dobrého kamaráda Gottfrieda Janische, se kterým si chodil hrávat do opuštěného domu, kde se stala tragédie a kde údajně i strašilo. Gottfried ještě v chlapeckém věku náhle zemřel na infekci a Arthura později v jeho dospělosti varoval před nebezpečím nákazy cholerou, právě ve spánku. Schopenhauer, jemuž se jeho dětský přítel ve spánku zjevil jako dospělý muž, svého kamaráda z dětství poznal podle jeho typického způsobu řeči. 

Podle Schopenhauera ve snech vidíme zemřelé osoby, o kterých jsme tento fakt, že jsou po smrti ve spánku zapomněli a neuvědomujeme si ho. Na základě toho pak popisuje sen jako jev, který probíhá nezávisle na naší paměti a uložených vzpomínkách. Po probuzení ale poselství snu pochopil a byl tak přesvědčen o tom, že ho duch jeho kamaráda z dětství přišel varovat a zachránil mu tím život. Díky tomuto zážitku pak Schopenhauer prohlašoval, že „nikdo, kdo chce být právem nazýván filozofem, nesmí zapomenout na existenci duchů”...

Upravený článek byl publikován v časopise Regenerace (duben 2024)