Tulák po hvězdách a další snílci
“Naše sny se kupodivu skládají z věcí, které známe. Látka našich nejčiřejších snů je látka našich zážitků. Jako dítěti, jako nemluvněti se ti zdávalo, že padáš z velké výšky, zdávalo se ti, že létáš vzduchem, jako létá to, co patří vzduchu, sužovali tě lezoucí pavouci a mnohonožci, kteří žijí v bahně, slyšel jsi jiné hlasy, viděl jiné tváře, děsivě známé, a pozoroval jsi jiné východy a západy slunce; když na ně teď pohlížíš zpět, víš, že byly jiné, než jaké jsi kdy spatřil.” (Jack London - Tulák po hvězdách) Většina filozofů se vždy snažila popsat vnější prostor, ve kterém se člověk pohybuje. Hmotu, jež tvoří všechny živé organismy. Od pralátky až po monády a substance. Velkým otazníkem však zůstává duše a veškeré niterné pochody, které člověka po celý jeho život obohacují či sužují. Snaha dokázat existenci Boha a nesmrtelnost duše boří filozofické ohradníky, za kterými se nachází zcela jiný prostor. Ano, na světě je místo i pro mystiku, magii a rozumem těžko vysvětlitelné jevy.
