Co znamenají boty ve snu?

Zdálo se vám někdy o botách? Snažili jste si je obout, hledali ty správné, pomíchaly se vám různé páry bot nebo jste nějaké ztratili? Jak si takový sen vykládáte?

Boty ve snu

Symbolika bot je tradičně považována za ukotvení v realitě, ve hmotě, v něčem pevném a stabilním, třeba i v nějaké škatulce, životním stylu nebo vztahu. Boty jakožto párový předmět naší každodenní mohou představovat i partnerský vztah. Bosý člověk může být svým způsobem o něco ochuzen, být chudobnější, více nechráněný, avšak mnohem svobodnější a autentičtější. Je mít boty předsudek, přežitek či je považujete za nutnost? 

Foto: Taťána Kročková

Lenka K. mi poslala svůj sen o botách, čímž mě inspirovala k tomu, abych i já zalovila ve svém snovém deníku a přidala některé ze svých snů o botách, kterých ostatně vůbec nebylo málo. 

Sen o botách a jeho výklad

“Nedávno jsem měla jeden zajímavý sen. Začínal tak, že jsem byla se skupinou lidí a šli jsme si sednout do restaurace na náměstí v našem městě. Cítila jsem, že to nejsou mí velcí přátelé, ale moc jsem chtěla, aby se se mnou bavili a já zapadla do jejich společnosti. Podmínkou pro vstup do restaurace bylo, sundat si boty. Nebyl to až takový problém,  protože bylo krásné letní počasí a navíc po celém náměstí byly rozmístěné botníky, kam bylo možné boty uložit. Všichni jsme tedy dali boty do botníku a šli si sednout. Za nějakou dobu, když jsme odcházeli, si všichni vzali své boty a začali se obouvat. Jen já ty svoje nemohla najít. 

Chodila jsem okolo botníků a hledala. Byly tam boty všech barev a druhů, některé v páru a u některých třeba jen bota jedna. Vždy, když jsem regály prošla, a nic nenašla, šla jsem ke svým kamarádům, ať počkají. Tohle se opakovalo několikrát. Čím déle jsem boty nenacházela, tím více mě ignorovali. Zajímavé bylo i to, že ani jeden se nenabídl mi pomoci s hledáním. Prostě mě jen nechali pobíhat a koukali. 

Ke konci jsme i přemýšlela, že si tedy vezmu jakékoli boty a odejdu, ale nepřišlo mi to správné. No a tak se stalo, že společnost nakonec beze mě odešla, a já stále hledala. Jakmile ale byli ostatní pryč, došlo mi, že teď už vlastně hledat nemusím, protože pokud chci dojít domů, tak klidně můžu bosky. Stejně jsem tak prochodila polovinu léta. Neskutečně se mi ulevilo, že už se nemusím o něco snažit a stresovat se. Otočila jsem se na patě a vyrazila domů."

Výklad:

Lenčin sen se mi neskutečně líbí. Krásně ukazuje na to, jakým způsobem se snažíme zapadnout do nějaké společnosti či škatulky. Potřebujeme být přijímáni, akceptováni, zkrátka mít nějaké boty. Rozhodnutí jít bez bot a cítit se svobodně, přirozeně, autenticky vyžaduje velkou sílu a odvahu, avšak je to něco tak primárního - základní lidská potřeba BÝT SÁM SEBOU… 

Když tlačí boty...

Vzpomínám si na podobný sen, kdy jsem potřebovala odejít a někdo na mě čekal. Z botníku jsem si narychlo vybírala rozházené boty všech možných tvarů, barev a velikostí. Páry většinou nestály vedle sebe, ale byly úplně pomíchané. Zkoušela jsem si různé boty, ale žádné mi neseděly. Bohužel jsem však tehdy odešla, dokonce tuším, s každou botou jinou, a ještě mě i tlačily… Tehdy mi přišlo nepředstavitelné odejít bez bot, a vlastně mě toto řešení ani ve snu nenapadlo…

Foto: Jana Vodičková

Ztracené boty ve snu

Na ukázku uvádím další své dva sny s botami z let dávno minulých. První z nich přesně předpověděl následující události mého života. Ponechala jsem jej v původním popisu proudu silných emocí, které vyvolával…

Zdálo se mi, že mě málem rozdupalo stádo krav, měla jsem z pekla štěstí, padala jsem ze skály a ztratila boty...bylo to v lese, byl to sráz, ze kterého jsem padala, schovala jsem se tam, to stádo bylo obrovské, byly splašené, byl to dobytek, krávy, lehla jsem si na břicho a doufala, že mě nerozdupou, klouzala jsem přitom z toho srázu dolů, ty boty mi spadly, ale pak jsem je našla a cítila se dobře, že nejsem bosá a že můžu jít dál, měla jsem pocit, že mám před sebou dalekou cestu, měla jsem štěstí, že ty krávy přes mě přeletěly, jakoby měly křídla, ani jedna z nich nepřistála na mých zádech, předtím se hodně chvěla země a lidé, co tam byli se mnou mě varovali, ať se rychle schovám, ale nebylo kam...  bylo to jako apokalypsa 

Druhý sen je lucidní… 

Jsem bosá a mám ujít dlouhou cestu i se svým synem. Přijde mi to tak moc těžké, nepředstavitelné.... Náhle si vzpomenu, že přece umím létat a letím i s ním, vezmu ho na sebe a letíme spolu. I když je to obtížné, jde to... 

Ukázkový sen z mé skupiny Výklad snů na Facebooku

Prosím, co mohou znamenat boty ve snu? Byla jsem před nízkým botníkem plným bot. Boty byly srovnané v párech, čisté. Vybírala jsem si, jaké si vezmu. Jediné, které mi utkvěly v paměti jsou lesklé žluté baleríny. Žádné jsem nevybrala, protože nosím barefoot. Ale ani jsem nestihla všechny prohlédnout a byla jsem v jiném snu.

Výklad:

Tazatelka je bez partnera. Ve snu si hledá svůj nový vztah, ale dobře si uvědomuje, co je pro ni dobré a co se pro ni vůbec nehodí. I když se jí žluté boty líbily, věděla, že nejsou její styl a že by se jí v nich špatně chodilo. Odmítá konvence a to, co třeba přitahuje ostatní, má ráda svůj osobitý styl a svou svobodu - barefoot. 

Než mít boty, které tlačí, je lepší chodit bosky

Vzpomněla jsem si na jednu svoji úvahu o partnerských vztazích versus samotě, kterou jsem kdysi napsala. Malá ukázka se krásně týká symboliky bot, a to nejen ve snech...

"Lidé si myslí, že jsou tkaničkami v botách, které nemohou být rozvázané. Vždycky se potřebují nutně s někým zašněrovat, zpravidla s tkaničkou od druhé boty patřící k jednomu stejnému páru. Občas se spletou a zašněrují se s úplně jinou botou než by měli. Někdy je to i takový extrém, jako když si vezmete černobíle pruhovanou podkolenku na jednu nohu a nízkou křiklavě oranžovou sportovní ponožku na nohu druhou. Ale nikdo nedokáže být sám.

Učíme se být sami, abychom se nešněrovali s každým na potkání. Učíme se být sami, abychom dokázali myslet. Učíme se být sami, abychom si dokázali uvědomit, že lodičky s dvaceticentimetrovými podpatky, byť by byly sebekrásnější nejsou vhodné na dvacetikilometrový pochod. Učíme se zbavovat se starých, sešlapaných bot, které nás začaly tlačit. Učíme se chodit bosky tak dlouho, dokud nebudeme vědět, že zrovna tyhle boty jsou pro nás ty pravé, byť by to byly staré ošklivé škrpály namísto polobotek z krokodýlí kůže."

(O samotě, nudlích v polívce, ztracených botách a rozvázaných tkaničkách)


Autor článku: Taťána Kročková

Komentáře

Oblíbené příspěvky