středa 28. listopadu 2018

Proč pláčeme ve snech? Jednoduchá odpověď...

Už se vám někdy stalo, že jste ve snu propukli v nekontrolovatelný pláč, záchvat šílenství nebo jste cítili opravdu neskutečně silnou trýzeň? Možná vás to po probuzení vyděsilo a ptali jste se sami sebe, co to mělo znamenat. Odkud se vlastně náš smutek bere? Kdesi z hlubin naší duše? 

Odpověď na otázku proč pláčeme ve snech je ale v zásadě jednoduchá. Protože si nedovolíme plakat ve skutečnosti...

Foto: Pinterest.com

Nejsme přece stroje

Protože nejsme stroje a máme právo na přirozenou ventilaci emocí, čím více si dovolíme je vyjádřit navenek, tím méně se s nimi pak setkáváme ve snu. V mnoha případech se ve snech uplatňuje ryze kompenzační charakter. To znamená, že si v nich dopřáváme všechno to, co si navenek odpíráme. Čím více jsme ve snu smutní a pláčeme, tím více je potřeba smutek projevit navenek. Není pak divu, že se po probuzení cítíme vyřazeni z provozu na celý den. Očistný účinek je skutečný...

Hluboce potlačené strachy, smutky, traumata a emoce mají právě ve snech možnost vylézt na povrch a naplno se projevit, třeba i v nějakém smyšleném ději. Pokud nejste večer před spaním ve své kůži a prožili jste náročný den, který jste dostatečně nezbilancovali, můžete si být jistí tím, že vás to čeká ve snu.

Sen o katarzi

“Vnímala jsem se ve snu jako žena, která čelí mnoha protivenstvím, je vláčená mezi lidmi a považována za blázna jen proto, že si dovolila nahlas ventilovat svůj bol a žal. V podstatě jsem ve snu ztropila velký křik a hysterický povyk, značně se mi tím ulevilo, ale pak jsem čelila pocitům viny za to, že jsem se takto nepředloženě chovala. Navíc mě ostatní díky tomu považovali za šílenou a čekala jsem, že mě snad někam zavřou…” svěřuje se žena středního věku se svým snem.

Hned se jí zeptám: “Dokážete si vůbec ve skutečnosti ulevit? Křičíte? Brečíte? Pláčete? Tančíte? Zpíváte? Malujete? Rozbíjíte věci? Chodíte do lesa? Meditujete? Jakým způsobem vlastně ventilujete svoje pocity? Ať už vás tedy trápí cokoliv..."

Žena odpoví, že prací...

Ano, i to je způsob. Ale je důležité si uvědomit, že katarzi občas potřebuje každý z nás. Pokud se nasbírají potlačené a nezpracované emoce, nutně musí dojít k výbuchu, jinak se to často podepisuje na zdravotním stavu. A když si to zkrátka nedopřejeme ve skutečnosti, sen za nás provede svou léčebnou práci…

"Vy nejste šílená. Nejste ani čarodějnice, ani blázen…. Nejsme ve středověku, nikdo vám neublíží. Křičte, plačte, tancujte, zpívejte. Dovolte si prožít si svou emoci, svou bolest naplno. Máte na to plné právo… Buďte sama sebou… " povím ženě a vlastně i sama sobě...

Tančila jsem nahá na louce

O nějakou dobu později mi žena přišla říct, že se při jedné procházce v lese, z ničeho nic spontánně svlékla a začala tančit na louce. Už bylo šero a byl zrovna úplněk…. Pak začala výt jako vlk…. čím dál hlasitěji….a slzy se jí samovolně spustily z očí…

 “Nikdy v životě jsem se necítila lépe,” řekla…

Žádné komentáře :

Okomentovat