Filozofický deník

Nerezignujte na své sny! 

Při dnešní procházce se psem kolem řeky jsem opět v myšlenkách zabloudila ke svým životním cílům a směru mé cesty. Protože ráda zdolávám vrcholy, vylezla jsem na skálu, jako vždy s menším funěním, ale pokaždé o mnoho mrštněji než posledně. A tam, na nejvyšším vrcholu a nejkrásnějším místě světa, kterým jsou pro mne všechna vyvýšená místa odkud je vidět na svět, jsem se usadila pod silný buk a meditovala. To však mohu pouze sama, pes, můj strážce vědomí, nedovolí. 

Pochopila jsem, proč se nám plní naše sny a proč tomu tak dříve nebylo. Moje životní filozofie dostala opět nový rozměr, stejně jako se rozpíná vesmír, rozpíná se i moje mysl. Je pružná jako gumové švihadlo. Jsou světy, které se staly součástí našich životů, žijeme paralelně tady i tam a je mnoho cest a způsobů, jak existovat.

Zavřené dveře

Kdysi jsem žila za zavřenými dveřmi a bála jsem se je otevřít. Nahlížela jsem klíčovou dírkou ze zvědavosti a pak rychle odcházela do bezpečí. Dnes sama otevírám různé dveře a přijímám co, je za nimi. Vím, které kdy mohu otevřít a které ne. Otevírají se mi i samy. Setkávám se s různými částmi sebe sama, různými bytostmi a energiemi, které vyprodukovala moje mysl.

Nikdy jsem nerozuměla lidem, kteří žili se zavřenýma očima v úzké kobce a báli se vyjít ven a zrovna tak lidem, kteří surově rozkopávali každé okno a každou bránu, agresivně vnikali tam, kde se jim líbilo a chtěli nejen poznat, ale i zneužít a zničit. Ve chvíli, kdy cítíte hlubokou pokoru a vděčnost, smíření i naplněnost, nemáte žádné pochybnosti a důvěřujete v sebe sama a v život. Lidé, kteří experimentují s drogami proto, aby se jim snadněji otevíraly dveře, které mají zůstat zavřené, jsou lidé, kteří kradou sny. Jsou to zloději snů a berou si to, co jim nepatří. Ztrácejí pak kontrolu nejen sami nad sebou, ale i nad svým bytím a smyslem svého života. Často uvíznou v meziprostoru a těžko se jim pomáhá. Oni sami musí zažít tu pokoru a pochopit. Teprve pak si dokážou pomoci sami.

Alchymie

Mezi drogy považuji jakékoli látky, které způsobují změněný stav vědomí a navozují určité stavy. Patří mezi ně rozhodně i alkohol. Protože vzniká kvašením, v podstatě jakákoli látka v přírodě může podléhat tomuto procesu a je to přeměna, která už sama o sobě mění danou substanci z výchozího stavu do stavu fermentovaného za vzniku meziproduktů. Je to alchymie. Všechno je alchymie. I život. Dochází k neustálému přetváření a měnění. Ne všechny změnou jsou však žádoucí. Mohou nás deformovat. Jsme to stále my, ale pod vlivem, křiví, deformovaní a objevujeme v sobě něco, co tam dávno bylo, ale zůstalo neškodně skryto v původní podobě. Je to jako Rubikova kostka nebo puzzle. Akorát že tyhle procesy nás spíše rozkládají, než skládají a pak dlouho trvá, než se zase dáme dohromady.

Veškeré látky v přírodě existují z určitých důvodů. My, kteří jsme je poznali a vyzkoušeli jejich účinky, bychom je měli ctít, respektovat a umět správně a především s úctou používat. Ne zneužívat. Tohle jsou prvky, rostliny a substance, které jsme nestvořili my. Největší obludností je, že jsme na ně zapomněli, ušlapali je, zničili, vyplenili a namísto toho, abychom je ctili a opečovávali, produkujeme uměle vytvořené náhražky, jejichž samotné výrobní procesy jsou destrukční alchymií, která primárně ničí a poškozuje pralátku, ze které vlastně vzešly a ze které povstalo všechno. I my. Neřízenou produkcí ničíme sami sebe a vůbec si to neuvědomujeme. To, co nazýváme pokrokem, není ve skutečností pokrok, ale past. Ať už mám na mysli vyspělost vědy a techniky, farmaceutický průmysl, pokrok medicíny, rozmach elektroniky a podobně. Přirozený svět nahrazujeme tím umělým. Prodáváme vodu. Prodáváme ayahuascu. Hrajeme si na pány. Styďme se.

Jiná realita

Vytvořili jsme si druhou realitu a do ní proniká vše, tato inteligence je umělá a řízená, ale je otázka času, kdy ztratíme tu kontrolu. Každý svět, který existuje, je skutečný. I ten virtuální. I ten snový. Všechno, co bylo kdy stvořeno je plně funkčním systémem, který má svou životnost. Věřím, že i stroje a cokoli uměle vytvořeného může začít žít svým vlastním životem a mít svou inteligenci. Cokoli stvoříme, je, žije, existuje. Tohle je bytí.

Proto je třeba být opatrný s každým slovem, které vyslovíme, s každou myšlenkou, plánem, nápadem. Všechno je tvorba. My totiž tvoříme sami sebe. Takhle vznikl svět. Je to expanze a kreativní proces. My si můžeme plnit své sny. Ano, stačí jen věřit. Uvěříme-li čemukoliv, stane se to skutečností. Lidé si neuvědomují, jak velkou moc ve skutečnosti mají. Často jsou bezradní ve svých životech pod vlivem různých okolností a hledají pomoc venku. Vědmy, bylinkářky, farář či kněz, lékař, psycholog či psychiatr, poslední dobou věštci, kartáři, duchovní učitelé a guru. Všechno funguje, jakpak by ne. Cokoli se k nám dostane, jakékoli slovo, jakákoli myšlenka. Všechno nás obohatí, někam posune a je jedno kam. V tu chvíli máme víru, naději, světlo. Všude se píše a pomalu už to zní jako klišé, že nemáme hledat vně, ale uvnitř sebe. Jenomže spousta lidí se toho bojí, mají v sobě i temnotu, alter ego, svou odvrácenou stránku nebo jsou příliš zatvrzelí, líní a pohodlní. Nevěří v to, že sami mají sílu a schopnosti řídit svůj život a hledají někoho, kdo jim pomůže a všechno vyřeší za ně.

Nikdo není ostrovem

A tak chodíme na různé semináře, školení, necháváme se koučovat, řídit, manipulovat, ovlivňovat. Vždy to tak je, vždyť nás ovlivňuje každý člověk, kterého potkáme, každá situace, kterou v životě zažijeme. Nikdo není ostrovem a nežije sám pro sebe. Kdo vlastně jsme? Hledáme se a přejímáme myšlenky a názory druhých lidí. Věříme tomu, co nám kdo řekne. Kdybychom se uměli zastavit a podívat se sami do sebe, nahlédnout do těch nejtemnějších hlubin, našli bychom tam všechno to, co potřebujeme vědět a znát. A tohle třeba dokážou sny. Ale jen některé, je třeba dobře rozeznat, co nám který sen říká. Je třeba odlišit zrno od plev.

Jsme tady proto, abychom si zhuntovali tělo do hrobu, abychom dýchali špatný vzduch, jedli špatné jídlo, podléhali špatným vlivům, drogám, jedům, záření, špatným myšlenkám, televizním zprávám, médiím, přemíře informací, vzteku, netoleranci, agresivitě, lokálním i globálním válkám? Nebo jsme tady proto, abychom tvořili, plodili, šířili světlo, lásku, pokoru, toleranci, ledacos pochopili, našli sami sebe a vybudovali krásný svět bez válek a násilí? Na tu otázku nedokáže nikdo odpovědět. My jen víme, že jedno bez druhého nedokáže existovat tak jako světlo bez temnoty.

Jsme tak čitelní. Máme rysy ve tvářích, obrysy v dlaních, kód v datu narození, znaky v písmu, sny. Jenomže často nedokážeme přečíst sami sebe, nerozumíme si, nevíme, kdo jsme. Neznáme význam svých snů. Chci vás to naučit. Vy sami přijdete na to, kdo jste a proč jste tady. Nikdo druhý nebude řídit vaše kroky. Žádná kartářka vám nebude radit a říkat, co máte dělat nebo co vás čeká a nemine. Vy to budete vědět sami. Stačí jen pozorovat, všímat si, vnímat a cítit, porozumět.




Žádné komentáře :

Okomentovat