Jak to šlo s kyvadlem

Přemýšlím nad titulkem. Že bych se zeptala siderického kyvadélka? Zrovna dneska jsem pro časopis Šaman psala článek o práci s kyvadlem pro začátečníky. Tomu všemu ale předcházelo řádění s mojí mámou na chalupě na Velikonoční pondělí. Ten den se udála spousta věcí. Ale pokusy s kyvadlem mi na rozdíl od jiného přinesly spoustu zábavy. 

Sedím si takhle u stolu a vytáhnu z pytlíčku křišťálové kyvadlo. “Mami! Podej mi prosím z ledničky mlíko! A nemáš sýr? Šunku?” Přihnala se s udiveným dotazem: “Na co to chceš?” Ví, že to nesmím. Polyvalentní potravinová alergie. 

“Já si to chci vytestovat.” Krabicové mléko energie nula, kyvadlo se skoro nehlo, točilo se negativně. Kvalitní eidam byl na tom jen o něco málo lépe. Šunka pohořela zcela. Silně negativní náboj. Tavený sýr hrůza. A pak mi podala talíř babiččiných koláčů. Kyvadlo se roztočilo silně pozitivním směrem. To je kvalita, pochvalovala jsem si! Ale co mi to vlastně ukazuje a na co se to ptám? Já je přece vůbec nesmím! Mouka, mléko, vejce, cukr! Pro mě nejhorší kombinace rovnající se houkání sanitky. 

Pak mámě zasvítily oči: “Počkej, já cosi donesu!” Rázem mi na stole přistála velká flaška tatínkovy nejlepší slivovice. Kyvadlo se rozkmitalo úplně šikmo. Následovaly další druhy alkoholu přímo ze špajzky. Všechno šikmo. No nic, asi to bude tím, že když to člověk vypije, taky je takový šikmo. Otevřený džbán s trochou vína na dně mi přišel jakýsi zkyslý a mrtvý. Kyvadlo se ani nehnulo. “To už tam je delší dobu,” vysvětluje mamka.

Dále si vymyslela, abych jí zkusila otestovat vhodnost vitamínového přípravku, který momentálně užívala, a jakéhosi podivného sirupu z indických bylin, který jí smrděl a tátovi málem způsobil koliku, když mu jej ve snaze udělat pro něj to nejlepší “doporučila” k užívání. A rozhodně nezůstala pozadu, protože si kyvadlo přinesla taky. Nastala parádní jízda.

Do dveří kuchyně vstupuje otec: “Co vy to tu děláte?” 

“My nic, my si jen testujem…”
“Ale vychází nám každé něco úplně jiného….”

“A vy se divíte? Vždyť jste každá úplně jiná!” 

Hádej, hádej, hádači....

Následující den jsme se s mamkou po telefonu domluvily, že si dáme každá dvě otázky, na které známe odpověď a pak si sdělíme, jestli jsme se trefily. Hned napoprvé se trefila v obou případech. Já pouze v jednom. Přesně vím, kde jsem udělala chybu. 

Ptala se mě, jestli jsou doma její kočky. Aniž bych potřebovala kyvadlo, nahlédla jsem vnitřním zrakem rovnou do chalupy. Micka se spokojeně rozvalovala na sedátku. Po Ferdovi ani noha. Odpověděla jsem, že je doma jenom Micka. Správně.

Druhá otázka se týkala toho, zda budou mít soustředění se sborem v pondělí nebo v sobotu. Zapojila jsem rozum. Tak vždycky to měli v sobotu, to je víkend, to bude ono. Špatně. 

Položily jsme si další otázky. Jestli se už prý Ferda vrátil. Nahlédla jsem a ucítila jeho přítomnost. Ferda už je doma. Správně. Druhá otázka se týkala bratra. Jestli je ve svém bytě. Odpověděla jsem, že není. Prý byl. Neuhodla jsem ani to, že táta už se vrátil domů. 

Co z toho plyne?

Nejspíše to, že dokážu dobře cítit zvířata, ale na chlapy, to já holt moc čuch nemám. A taky to, že intuice funguje lépe než logický úsudek. 

Chci si pořídit nové kyvadlo. To staré má odlomený kousek špičky. Ale možná bych se spíše měla snažit cvičit svůj vnitřní zrak a posilovat intuici. Možná pak kyvadlo nebudu ani potřebovat…

A abych nezapomněla na sny…. pokaždé, co se probudím ze snu si opět připadám jako dement a mám potřebu se ptát…. když spím, mám jasno…. co když právě tam jsem to více já než tady? 


Foto: pinterest.com

Komentáře

Oblíbené příspěvky