O Vánocích se otevírá nebe a plní se sny

Letošní předvánoční čas mě dojímá. Plakala jsem při čtení úvodního Otvíráku prosincového čísla Pravého domácího časopisu, který byl o rodičích všech malých Ježíšků, co tady běhají po světě, a smála se a dojímala v kině při sledování pohádky Anděl Páně 2 se svými dětmi. Vánoce mám moc ráda, a i když nejsem křesťan, užívám si je se vším všudy, především však se všemi těmi kouzly, pohádkami i potřebou obdarovat bližního a udělat mu tím radost. Ani pohanské zvyky mi nejsou cizí, proto jich pár připomenu ze Zemědělského kalendáře z roku 1973. To jsem ještě byla v nebi, nejspíše… J

Popsané pohanské zvyky jsou převážně české, což mně, Moravačce, přiblíží to, co třeba ještě neznám. Rok prý začínal Vánocemi po zimním slunovratu. Byly to nejmystičtější svátky, kdy se stýkala minulost s budoucností. Staří Čechové věřili, že se o vánocích otevírá nebe, a proto se chodili dívat do vodních toků, ve kterých se odráželo, například potůčků i studní, aby tam hledali, co jim přinese osud, a co se děje v ráji. Vodám pak za to obětovali zbytky jídla ze štědrovečerní večeře, hlavně vánočky. Studánkám nosili i půlku ořechu nebo jablíčka. Věřili tomu, že sama voda je léčivá a hojí nejrůznější neduhy.

O Vánocích se kromě nebe otevírala také země a nabízela lidem své poklady. Také jí lidé přinášeli oběti, zejména rybí kosti, aby byla v novém roce dobrá úroda. Lidé se často pídili po své budoucnosti. Například děvčata zkoumala, zda se vdají a házela střevícem či vyváděla podobné skopičiny. Na Štědrý den se loupala cibule a do dvanácti sukének, které představovaly dvanáct měsíců, se dávalo trochu soli, a vše se nechalo do rána stát. Podle toho, jak se sůl rozpustila, se usuzovalo, jaké bude počasí v následujících dvanácti měsících. Úrodu žita a pšenice zase předpovídal zrezivělý nůž. Na jednu stranu se přivázal žitný chléb a na druhou pšeničná houska. Podle toho, která strana zrezivěla, se určovalo, zda bude více žita či pšenice.

Přeji vám krásné Vánoce a hodně splněných snů v novém roce, neboť na jejich realizaci není nikdy pozdě a na světě je možné úplně všechno J



                                 Tuhle pohlednici schovávala hezkou řádku let moje babička :-)

Komentáře

Oblíbené příspěvky